Ve čtvrtek 26. 4. 2018 jsme měli možnost zúčastnit se v KD Blaník vzdělávacího pořadu „Nicholas Winton – Síla lidskosti“ a musíme potvrdit, že název nelhal a jednalo se o skutečně silný příběh. Během 110 minut jsme na filmovém plátně se zatajeným dechem sledovali příběh mimořádného muže, který ovlivnil osudy dnes již tisíců lidí…
… na přelomu let 1938-39 si pan Winton coby mladý a úspěšný obchodník při svých cestách po Evropě uvědomoval politickou situaci a hrozbu, kterou představoval Hitler. Věděl, že řada politiků a umělců před ním emigruje do Anglie, ale také při svém krátkém pobytu v tehdejším Československu zaregistroval, že nevyřešenou otázkou jsou děti z židovských rodin, které byly již tehdy nuceny opouštět své domovy a živořit v provizorních podmínkách. Nebyl zde nikdo, kdo by se snažil jim pomoci. A tak se rozhodl zorganizovat jakési dočasné pobyty těchto dětí v „náhradních“ anglických rodinách. Jednalo se o velmi riskantní plán a času bylo málo – musel vyřídit víza pro děti, najít náhradní pěstounské rodiny, sehnat potvrzení od lékařů a další. To vše na vlastní pěst. Vypadalo to, že je v Československu pouze na dovolené, ale on udělal něco, nad čím zůstává rozum stát. Zachránil 669 životů. Nikdo tehdy netušil, že se děti loučí s rodiči navždy a že přijde šest krutých válečných let. Winton během války sloužil u britského letectva a po jejím skončení se vrátil ke své původní profesi. Nebýt jeho manželky, která v roce 1988 našla na půdě krabici s dokumenty a fotografiemi, na jeho čin by se zapomnělo.
Celý příběh byl tedy zveřejněn po více než 50 letech, a to ve známém pořadu televize BBC. Pozornost české veřejnosti se k němu však upřela až po dalších 10 letech, když jeho příběh znovu připomněl režisér Matěj Mináč ve filmu Všichni moji blízcí. Stejný autor stojí rovněž za snímkem, který jsme zhlédli i my.
V roce 1998 panu Wintonovi prezident Václav Havel udělil Řád T. G. Masaryka. Anglická královna mu pak o čtyři roky později propůjčila titul „Sir“, což je nejvznešenější řád britského impéria. V roce 2014 mu prezident Miloš Zeman propůjčil Řád Bílého lva, nejvyšší vyznamenání České republiky.
Mnoho lidí si klade otázku, proč o svých zásluhách dlouhá léta mlčel. Jedno z vysvětlení je, že až do konce života považoval za své selhání poslední nevydařený transport dětí. Ten měl vyjet na konci srpna 1939. Záměrné průtahy německých úřadů však zdržely naplánovaný odjezd a pak přišlo 1. září toho roku. Den, kdy začala II. světová válka. Vlak už do Británie neodjel a všechny děti nakonec zemřely v koncentračním táboře.
Po zveřejnění příběhu Nicholase Wintona se strhla vlna zájmu a obdivu nejen v médiích, ale také v literatuře. Čin se stal předlohou pro knihy a filmy. Sir Nicholas Winton vždy byl a až do konce svého života zůstal skromným člověkem. Na dotazy ohledně svého hrdinství reagoval prostě: „Ty děti potřebovaly pomoc a já byl schopen jim ji poskytnout.“
Po projekci následovala beseda s moderátorem a průvodcem celého pořadu, který kromě položených otázek doplnil i podrobnosti související s prací celého dokumentaristického týmu. Proces hledání Wintonových dětí, které ještě mohou kdekoli po světě i v České republice žít, aniž vědí o svých rodinných kořenech, totiž nemusí být zcela ukončen.
Celý pořad byl dobře a zajímavě sestaven a znovu jsme si uvědomili, že určité události z naší historie je důležité zas a znova připomínat. Hrdinství a životní příběhy některých lidí mohou být pro nás všechny i v současnosti inspirací.
text: Ing. Jitka Smržová, Mrg. Marcela Vlkannova, třídy: 1. NP, 2. KA, 2. CU
zdroj: www.osobnosti.cz
